13 - 9.7.2024 - Šílená účetní na vodě s Jahodovic rodinou

 Milé čtenářky, milí čtenáři....

Již se Vám podařilo překousat se mými životními eskapádami, které jsem původně zveřejňovala jen mezi rodinou a nejbližšími přáteli. 

Nyní se dostáváme do nové etapy.... Ačkoli bude příštích pár příhod také staršího data, sepisuji je pro Vás až nyní, protože si myslím, že by bylo škoda o ně přijít.

Dnes Vám popíši strasti mého vodáckého tažení s rodinou Jahodů (samozřejmě je to pouze krycí jméno :D ). Je možné, že to pobaví pouze zúčastněné, nebo spřízněné, pak se omlouvám, že jsem Vás připravila o čas, ale toto v mé "kronice" života prostě nemůže chybět.

Skoro každý rok sjíždíme Vltavu, mohlo by se to zdát nudné, pořád stejné trasy, většinou stejní lidé, ale nás to stále baví. V roce 2024 byla trochu krize s účastníky, takže jsme vyrazili v tomto složení:

Šílená účetní + Atari a Terror (tedy mé jezevčí fenky)

Velká Jahoda + její chlupaté dítě (Velká Jahoda je jedním s nejbližších lidí co mám, v podstatě součást rodiny)

Střední Jahoda (to jest švagrová Velké Jahody)

Malej Jahoďák + kamarád (syn Velké Jahody)

Malá Jahoda (dcera Velké Jahody)

Jak vidítě ze složení posádky lodí, je to samá Jahoda, já a kamarád, který má v našem příběhu sice důležitou roli, ale moc času s námi netrávil.

Počátek plavby zdál se být takový normální, vcelku v klidu jsme se nalodili ve Vyšáku a vyrazili. Počasí krásné, teplota příjemná, množství vodáků pohodové. Měli jsme v plánu udělat ten rok vodu za trošku "jako dřív", tedy jsme plánovali jednu noc v malém kempu a druhou noc v tábořišti, bez občerstvení a sociálního zázemí. Já a Velká Jahoda jsme se na to moc těšily, ale ostatní, hlavně pubertální, soulodníci naše nadšení moc nesdíleli.

Po první větší zastávce jsme si krásně pluli dál a najednou Velká Jahoda zjistí, že nemá taštičku s telefonem a peněženkou (hlavně že děti donutila, aby si peníze dali k ní, nebo je ztratí).... Musím ale s velkou radostí podotknout, že stále existují slušní a super vodáci a nalezenou taštičku odevzdali v kempu u Veverek, kde nám následně zvedli Jahody telefon a ještě byli tak super ochotní, že nám ji doručili do Rožmberku. Takže uf uf můžeme jet v klidu dál. Nebyla to bohužel jediná její epizoda se ztrátou telefonu, ale naštěstí jej vždy našla.

Nálada byla ale všeobecně dobrá, v mém případně ještě posilněná notnou dávkou "houby" (cola + červené víno - pro neznalé) a zelené. A tady už se to začínalo trošku přiostřovat. Na oleji před naším prvním kempem jsem s Velkou Jahodou zjistily, že máme díru v raftu, takže abychom se dohrabaly do kempu, musely jsme docela zabrat, což v mém alkoholovém rozpoločení nebylo úplně snadné :D

S velkou radostí jsem z raftu vyskočila do řeky a trochu tam blbla s Malou Jahodou, abych následně při rozbalování vaku zjistila, že jsem si "debil" (a Střední Jahoda bohužel taky) dala vak dost blbě a mám totálně mokrej spacák a pár dalších věcí, což mi ovšem vůbec v mém stavu nevadilo a měla jsem z toho pěknou "prdel". Naštěstí to zachránili chlapi od Velké Jahody a přivezli nám náhradí spacáky.... Noc jsme pořádně propařili a to včetně Malého Jahoďáka s kamarádem. Tomu bohužel ráno již nebylo moc dobře....

Jako původně jsme se mu trošku posmívali, že když neumí pít, tak by se do toho neměl pouštět, ale pozdější události nám ukázaly, že vše bylo trochu jinak...

Ráno jsme vyměnili raft a vyžádali si navíc pumpičku, kdyby náhodou, pomalu se balili a domlouvali Jahoďákovo kamarádovi odvoz domů, neboť chudák stále zvracel, tady už jsme pojali podezření, že jenom o alkohol nešlo....

Bohužel jsem si v té chvíli ještě neuvědomila, že jsem mu ráno dávala napít z mé láhve vody....

No jak už očekáváte, vyrazili jsme dál a debatovali o kamarádovi, co mu asi mohlo být, že určitě celý den nejedl, pak trocha alkoholu a bylo to a Velká Jahoda si dělala srandu a mluvila o tom, že ještě nikdy neviděla, že by někdo zvracel z lodi do vody....

A ano, jen o něco později se to změnilo, a přátelé, kteří mě znáte a víte, že já po alkoholu druhý den normálně funguju, já.... Já se otočila z lodi a "krmila rybičky" jak vzteklá..... Nu aspoň se Velké Jahodě spnil její sen :D :D Všichni jsme se v duchu kamarádovi omluvili, neboť evidentně šlo o nějakou virózu.....

Ale nevadí, Šílená účetní něco vydrží, jedeme dál. Ještě párkrát jsem zakrmila a bylo lépe.

Počasí stále super, jediné co nám kazilo zážitek byla všude přítomná hovada. Všichni jsme se plácali a zabíjeli je o sto šet. A zde vznikla legendární hláška této plavby. V klidu si tak ležím na přídi raftu, ještě je mi trochu špatně, ale kochám se přírodou a vodáckou pohodou. Kdo někdy sjížděl Vltavu ví, že je plná různých cedulek a upoutávek na nejbližší osvěžovny a podobně. A v jednu chvíli Velká Jahoda hlásí.... "Chceš-li na pohřebiště, sedni".... Okamžitě jsem v pozoru, to je nějaký nový vodácký bar? Hledám onu cedulku jak blázen a nic. Ptám se Jahody, kde to vidí.... A to byla jen její reakce na hovado, které kolem ní kroužilo, neboť jich v lodi měla již pěknou řádku zabitých.... Myslím, že jsme se smáli asi tak hodinu v kuse, protože to mé totální zmatení a hledání citátu ve stromech bylo opravdu k popukání.

 A co se nám neděje? Uchází nám loď... To nám přeci nevadí, máme pumpičku.... A hle, pumpička ale nepasuje. Abyste si nemysleli, že jsme na tom byli všichni tak špatně, požádali jsme i nějaké další vodáky o pomoc, ale také souhlasili, že pumpička nepasuje. S velkou dávkou odvahy a síly jsme propluli Českým Krumlovem s ucházející lodí s výhledem na loděnici za Krumlovem, kde si vyžádáme novou pumpičku. Ale zvládli jsme to. No samozřejmě jsme měli pumpičku správnou, ale nedokázali s ní pracovat :D :D :D

Za Krumlovem nás opustila Střední Jahoda a počkračovali jsme tedy jen s Velkou Jahodou a jejími dětmi. Já a Velká Jahoda jsme se strašně těšily na Tábořiště Marina, byly jsme vybavené konzervami, čínskými polévkami, lihovým vařičem... Plánovali jsme si táborák a pohodu. Velká Jahoda se opravdu nemohla dočkat a zřejmě z toho měla halucinace. V jednu chvíli mí říká, že už to vidí, že je tam žlutý raft u břehu, že to bude ono a vidí i pohyb..... No tak onen žlutý raft bylo jen slunce svítící na loučku a pohyb byly jen lístečky stromů ve větru. Dost jsme se nasmáli a jedeme dál.... O dvě zatáčky na řece dál mi Velká Jahoda hlásí, že už se fakt blížíme, že vidí nějakou ceduli... Jééé to není cedule, pardon, to je nějaký domek, to bude určitě k tomu..... No jak tušíte, nebyla to ani cedule, ani domek, jenom skála :D :D

Nakonec jsme Tábořiště našli, byli jsme tam úplně sami, což bylo super. Vylodili se, rozbalili stan a začali sbírat dříví na oheň. Vše šlo dobře, pohoda a kdo ví, že Velká Jahoda je velký pyroman a milovník ohně, tuší že to vyšperkovala. Prostě přitáhla spadnutý strom a špičku strčila na ohniště :D Když nás přijeli zkasírovat z kempu, velice je to pobavilo, ale prý je naštěstí strom v ceně :D :D

A tady už to trošku zkrátím. Druhý den to Jahodovic puberťáci rozjeli docela ve velkým, možná jen mě se to zdálo velké, chápejte děti nemám, nejsem dostatečně zvyklá. Zasekli se třeba na kameni a jak se u toho hádali Jahoďák vystoupil a Malá Jahoda odplouvala s lodí dál, a my s Velkou Jahodou jsme to kvůli nim zapíchly do roští, ale jako fakt tak, že jsme tam byly úplně zarvané. Zbytek dne Jahoďáci dělali ofuky, ale počasí bylo stále krásné a nějak jsme dojeli až do cíle. Přiznávám, že jsem hodně nadávala, že jsem si sebou nevzala Neurol, ale ačkoli tvrdím, že už s nima nikam nikdy sama nepojedu, tak určitě pojedu, neboť je mám všechny moc ráda :D

A co Vy moji čtenáři, také máte nějaké veselé historky z vody? A nechcete se o ně s námi třeba podělit v komentářích?

S tímto se pro dnešek loučím a těšte se, protože chystám "zprávu" z Brutalu 2024 a ten byl opravdu povedený.

S láskou Vaše Šílená účetní