Milé čtenářky, milí čtenáři.... Již se Vám podařilo překousat se mými životními eskapádami, které jsem původně zveřejňovala jen mezi rodinou a nejbližšími přáteli. Nyní se dostáváme do nové etapy.... Ačkoli bude příštích pár příhod také staršího data, sepisuji je pro Vás až nyní, protože si myslím, že by bylo škoda o ně přijít. Dnes Vám popíši strasti mého vodáckého tažení s rodinou Jahodů (samozřejmě je to pouze krycí jméno :D ). Je možné, že to pobaví pouze zúčastněné, nebo spřízněné, pak se omlouvám, že jsem Vás připravila o čas, ale toto v mé "kronice" života prostě nemůže chybět. Skoro každý rok sjíždíme Vltavu, mohlo by se to zdát nudné, pořád stejné trasy, většinou stejní lidé, ale nás to stále baví. V roce 2024 byla trochu krize s účastníky, takže jsme vyrazili v tomto složení: Šílená účetní + Atari a Terror (tedy mé jezevčí fenky) Velká Jahoda + její chlupaté dítě (Velká Jahoda je jedním s nejbližších lidí co mám, v podstatě součást rodiny) Střední Jahoda (to je...
Z deníčku mazlíčka šílené účetní.... Přijedu po třech dnech domů.... Sotva vběhnu na zahradu, už na mě panička zase řve, ať neštěkám jak debil.... Jak by se ale všichni dozvěděli, že už jsem tady, že končí klid.... Oběhnu všechny svoje místa, přepočítám šišky na zahradě.... Sakra, zase 3 chybí... Tohle není normální. Konečně panička otevře dveře domů, nevím co jí na tom pořád tak trvá... Jejího řevu, ať s těma zablácenýma tlapkama okamžitě zastavím, že mi je zase bude dřít tím debilním ručníkem, vůbec nedbám a okamžitě skočím na gauč přepočítat hračky.... Jak je tohle možný... Ještě v úterý ráno tam všechny byly.... No do pr.... Zase jsou všechny v bedně u dveří.... To jako neví, kolik mě to stojí síly je dostat všechny na gauč ve správném pořadí.... Ach jo.... No jdu na to.... V půlce práce konečně nandá jídlo.... Jako je vůbec normální, že jí to tak trvá?.... Než se tou svojí hlemýždí chůzí dohrabe pro sušenky po jídle, tam mám zase hlad..... No jdu to dodělat.....Uf.....
Mé milé čtenářky….. V posledních dnech jsem došla k několika zásadním poznáním... Tak třeba, že gumičkou do vlasů, skříňku ve fitku nezamknu, je třeba zkusit druhou ruku, kde mám náramek s čipem (upřímně to marné máchání rukou s gumičkou mi asi způsobilo zánět karpálních tunelů, či jak se to jmenuje). Také již vím, že se z vaší (snad) oblíbené šílené účetní stává vesnická holka. Když jdete v noci městem a usmívá se na vás opilý debil, není to proto, že se mu líbíte, ale protože potřebuje cígo (tohle jsem dřív věděla). Pokud chcete udělat psovi, při návratu ze střídavé péče, radost, kupte hračku, co nepíská a umí se sama házet, nebo jezdí sama po podlaze. Jinak skončíte jako já s hadrem na hlavě a 'vyštěkanou' hlavou. A to nejzásadnější a nejaktuálnější poznání je, kolik rumu mám dát do svojí termosky s čajem.... Tak rozhodně minimálně o polovinu méně, než jsem tam právě nalila. S tímto se s vámi pro dnešek raději loučím... Už mám v sobě půl termosky... Sakra, ten ru...