Z deníčku šílené účetní

 Z deníku šílené (vražedné) účetní ..... Jako takhle se žít fakt nedá .... Myslím, že HO brzy umlátím sešívačkou a následně skartuji .... Minulý týden jsem si koupila můj oblíbený Hummus .... Ráno jdu do kuchyně, už při sestupování z ložnice myslím na to, jak si dám k snídaničce Hummus s žitnym chlebíčkem .... Aha, co? Jako vážně? KDOSI udělal noční nájezd na lednici a na lince leží prázdná miska od MÉHO Hummusu.... Ach jo.... Ještě týž den jedu na nákup. Koupím krůtí stehno a brokolici ....hmmm už to vidím v pekáči a srdce .... hmmm pěkně na cibulce s rýži .... Takže krůtu upeču dohromady s brokolicí a bramborem ... Peču to pěkně pomalu, masíčko se rozpadá .... Mňam .... Ponechám MU instrukce, že má udělat srdíčko na cibulce a jdu k sousedům .... Vrátím se a zjišťuji, že ON měl chuť na kaťák z toho srdce a mám smůlu. No nic, hlavně že mám tu krůtu.... Nevěřili byste, co zjistím, když si chci druhý den ohřát oběd (krůtičku) ... Jako vážně ... ON si omylem vzal všechno do ...

  Milé čtenářky, milí čtenáři, už to vypadalo, že rozvod a antidepresiva ukončili mé divoké životní příhody, ale zdá se, že to není pravda. To, co Vám dnes budu vyprávět, se mi sice "jenom" zdálo, ale tak moc živý sen si snad nepamatuji. Asi všichni víte, že mě za 2 měsíce, čeká pomyslný životní přelom... Ano, bude mi 40. A v mém dnešním snu jsem oslavu pojala opravdu ve velkém. Uspořádala jsem si mini Brutal Assault. Ano, jako vážně. Přímo v pevnosti Josefov, jako originál. Sezvala jsem kapely na dva dny, na dvě stage. Samozřejmě, o tom nemohlo být pochyb, byla tam i „B“, má svatební a nejoblíbenější kapela. Ale jinak i větší zahraniční metalové kapely. Vytvořila jsem si událost na FB, pozvala pár přátel, s tím že mají pozvat další atd.... No, můj sen byl opravdu podrobný, ale sdělím Vám jen zásadní skutečnosti. Na akci se dorazilo opravdu hodně lidí, jako fakt hodně. Minimálně 2000. Akce se pěkně rozjížděla, bylo super počasí, paráda. A pak to začalo být divné. Ni...

 Tak to vypadá, že brzy opravdu napíšu knihu... Už nemusím tahat témata jen ze svých eskapád.... Zde v chatovce, kde aktuálně bydlím,   máme jednu oficiální cestu a jednu neoficiální přes louku. Pánovi na původní cestě, zvanému „H“, se zdálo, že tam jezdíme moc rychle a udělal tam dva zpomalovací hrboly. Pánovi „J“, to je soused od cesty přes louku, se zase zdálo, že se mu moc práší na trávník, tak na konci louky udělal výkop. Tudíž museli všichni přes hrboly... To se zase nelíbí „H“, tak aktuálně zahrabává výkop.... Aby toho nebylo málo, můžeme ještě přijet k řece, přejít pak pěšky domů přes betonový Brod. To se evidentně nelíbí přírodě, tak je Brod opět pod vodou.... Asi si koupím vrtulník

 Z deníčku mazlíčka šílené účetní.... Přijedu po třech dnech domů.... Sotva vběhnu na zahradu, už na mě panička zase řve, ať neštěkám jak debil.... Jak by se ale všichni dozvěděli, že už jsem tady, že končí klid.... Oběhnu všechny svoje místa, přepočítám šišky na zahradě.... Sakra, zase 3 chybí... Tohle není normální. Konečně panička otevře dveře domů, nevím co jí na tom pořád tak trvá... Jejího řevu, ať s těma zablácenýma tlapkama okamžitě zastavím, že mi je zase bude dřít tím debilním ručníkem, vůbec nedbám a okamžitě skočím na gauč přepočítat hračky.... Jak je tohle možný... Ještě v úterý ráno tam všechny byly.... No do pr.... Zase jsou všechny v bedně u dveří.... To jako neví, kolik mě to stojí síly je dostat všechny na gauč ve správném pořadí.... Ach jo.... No jdu na to.... V půlce práce konečně nandá jídlo.... Jako je vůbec normální, že jí to tak trvá?.... Než se tou svojí hlemýždí chůzí dohrabe pro sušenky po jídle, tam mám zase hlad..... No jdu to dodělat.....Uf.....

  Mé milé čtenářky….. V posledních dnech jsem došla k několika zásadním poznáním... Tak třeba, že gumičkou do vlasů, skříňku ve fitku nezamknu, je třeba zkusit druhou ruku, kde mám náramek s čipem (upřímně to marné máchání rukou s gumičkou mi asi způsobilo zánět karpálních tunelů, či jak se to jmenuje). Také již vím, že se z vaší (snad) oblíbené šílené účetní stává vesnická holka. Když jdete v noci městem a usmívá se na vás opilý debil, není to proto, že se mu líbíte, ale protože potřebuje cígo (tohle jsem dřív věděla). Pokud chcete udělat psovi, při návratu ze střídavé péče, radost, kupte hračku, co nepíská a umí se sama házet, nebo jezdí sama po podlaze. Jinak skončíte jako já s hadrem na hlavě a 'vyštěkanou' hlavou. A to nejzásadnější a nejaktuálnější poznání je, kolik rumu mám dát do svojí termosky s čajem.... Tak rozhodně minimálně o polovinu méně, než jsem tam právě nalila. S tímto se s vámi pro dnešek raději loučím... Už mám v sobě půl termosky... Sakra, ten ru...

  Mé milé dámy,  zítra mi začíná 11ti denní dovolená. Huraaaa. No, v posledních dnech je znát, že už je opravdu na čase. Krásně mi před dovolenou vyšla návštěva kadeřnictví. Velmi jsem se na to těšila. Ranní Alpinning mě poněkud odrovnal, sotva se vleču.  Je jasné, že dnešek pro práci stvořen nebyl. Sedím u PC a čumím. Určitě to znáte. Poslední den před dovolenou se má trávit už jen plány na dovolenou.  Konečně je čas vyrazit k holiči. Vezmu to přes Igy, že vyberu a koupím si kafe. První část dopadla docela dobře, k bankomatu jsem trefila, peníze vybrala a zvládla je dát i do kabelky.  Pak přišel první zádrhel....co jsem to vlastně chtěla??? No nic lehká couračka po Igy mi připomene kafe. Paní v Costa Coffe potřebuje dovolenou víc než já. Je tam sama a vypadá dost bezradně. Přijme tři objednávky za sebou a místo aby šla dělat kafe, tak jen stojí a kouká. Netrpělivá paní přede mnou ji popožene. Leč baristka začne odzadu a tak kafe dostávám první já. Vyrážím tedy ...