Z deníčku šílené účetní

 Milé čtenářky, milí čtenáři.... Již se Vám podařilo překousat se mými životními eskapádami, které jsem původně zveřejňovala jen mezi rodinou a nejbližšími přáteli.  Nyní se dostáváme do nové etapy.... Ačkoli bude příštích pár příhod také staršího data, sepisuji je pro Vás až nyní, protože si myslím, že by bylo škoda o ně přijít. Dnes Vám popíši strasti mého vodáckého tažení s rodinou Jahodů (samozřejmě je to pouze krycí jméno :D ). Je možné, že to pobaví pouze zúčastněné, nebo spřízněné, pak se omlouvám, že jsem Vás připravila o čas, ale toto v mé "kronice" života prostě nemůže chybět. Skoro každý rok sjíždíme Vltavu, mohlo by se to zdát nudné, pořád stejné trasy, většinou stejní lidé, ale nás to stále baví. V roce 2024 byla trochu krize s účastníky, takže jsme vyrazili v tomto složení: Šílená účetní + Atari a Terror (tedy mé jezevčí fenky) Velká Jahoda + její chlupaté dítě (Velká Jahoda je jedním s nejbližších lidí co mám, v podstatě součást rodiny) Střední Jahoda (to je...

 Z deníku šílené (vražedné) účetní ..... Jako takhle se žít fakt nedá .... Myslím, že HO brzy umlátím sešívačkou a následně skartuji .... Minulý týden jsem si koupila můj oblíbený Hummus .... Ráno jdu do kuchyně, už při sestupování z ložnice myslím na to, jak si dám k snídaničce Hummus s žitnym chlebíčkem .... Aha, co? Jako vážně? KDOSI udělal noční nájezd na lednici a na lince leží prázdná miska od MÉHO Hummusu.... Ach jo.... Ještě týž den jedu na nákup. Koupím krůtí stehno a brokolici ....hmmm už to vidím v pekáči a srdce .... hmmm pěkně na cibulce s rýži .... Takže krůtu upeču dohromady s brokolicí a bramborem ... Peču to pěkně pomalu, masíčko se rozpadá .... Mňam .... Ponechám MU instrukce, že má udělat srdíčko na cibulce a jdu k sousedům .... Vrátím se a zjišťuji, že ON měl chuť na kaťák z toho srdce a mám smůlu. No nic, hlavně že mám tu krůtu.... Nevěřili byste, co zjistím, když si chci druhý den ohřát oběd (krůtičku) ... Jako vážně ... ON si omylem vzal všechno do ...

  Milé čtenářky, milí čtenáři, už to vypadalo, že rozvod a antidepresiva ukončili mé divoké životní příhody, ale zdá se, že to není pravda. To, co Vám dnes budu vyprávět, se mi sice "jenom" zdálo, ale tak moc živý sen si snad nepamatuji. Asi všichni víte, že mě za 2 měsíce, čeká pomyslný životní přelom... Ano, bude mi 40. A v mém dnešním snu jsem oslavu pojala opravdu ve velkém. Uspořádala jsem si mini Brutal Assault. Ano, jako vážně. Přímo v pevnosti Josefov, jako originál. Sezvala jsem kapely na dva dny, na dvě stage. Samozřejmě, o tom nemohlo být pochyb, byla tam i „B“, má svatební a nejoblíbenější kapela. Ale jinak i větší zahraniční metalové kapely. Vytvořila jsem si událost na FB, pozvala pár přátel, s tím že mají pozvat další atd.... No, můj sen byl opravdu podrobný, ale sdělím Vám jen zásadní skutečnosti. Na akci se dorazilo opravdu hodně lidí, jako fakt hodně. Minimálně 2000. Akce se pěkně rozjížděla, bylo super počasí, paráda. A pak to začalo být divné. Ni...

 Tak to vypadá, že brzy opravdu napíšu knihu... Už nemusím tahat témata jen ze svých eskapád.... Zde v chatovce, kde aktuálně bydlím,   máme jednu oficiální cestu a jednu neoficiální přes louku. Pánovi na původní cestě, zvanému „H“, se zdálo, že tam jezdíme moc rychle a udělal tam dva zpomalovací hrboly. Pánovi „J“, to je soused od cesty přes louku, se zase zdálo, že se mu moc práší na trávník, tak na konci louky udělal výkop. Tudíž museli všichni přes hrboly... To se zase nelíbí „H“, tak aktuálně zahrabává výkop.... Aby toho nebylo málo, můžeme ještě přijet k řece, přejít pak pěšky domů přes betonový Brod. To se evidentně nelíbí přírodě, tak je Brod opět pod vodou.... Asi si koupím vrtulník

 Z deníčku mazlíčka šílené účetní.... Přijedu po třech dnech domů.... Sotva vběhnu na zahradu, už na mě panička zase řve, ať neštěkám jak debil.... Jak by se ale všichni dozvěděli, že už jsem tady, že končí klid.... Oběhnu všechny svoje místa, přepočítám šišky na zahradě.... Sakra, zase 3 chybí... Tohle není normální. Konečně panička otevře dveře domů, nevím co jí na tom pořád tak trvá... Jejího řevu, ať s těma zablácenýma tlapkama okamžitě zastavím, že mi je zase bude dřít tím debilním ručníkem, vůbec nedbám a okamžitě skočím na gauč přepočítat hračky.... Jak je tohle možný... Ještě v úterý ráno tam všechny byly.... No do pr.... Zase jsou všechny v bedně u dveří.... To jako neví, kolik mě to stojí síly je dostat všechny na gauč ve správném pořadí.... Ach jo.... No jdu na to.... V půlce práce konečně nandá jídlo.... Jako je vůbec normální, že jí to tak trvá?.... Než se tou svojí hlemýždí chůzí dohrabe pro sušenky po jídle, tam mám zase hlad..... No jdu to dodělat.....Uf.....

  Mé milé čtenářky….. V posledních dnech jsem došla k několika zásadním poznáním... Tak třeba, že gumičkou do vlasů, skříňku ve fitku nezamknu, je třeba zkusit druhou ruku, kde mám náramek s čipem (upřímně to marné máchání rukou s gumičkou mi asi způsobilo zánět karpálních tunelů, či jak se to jmenuje). Také již vím, že se z vaší (snad) oblíbené šílené účetní stává vesnická holka. Když jdete v noci městem a usmívá se na vás opilý debil, není to proto, že se mu líbíte, ale protože potřebuje cígo (tohle jsem dřív věděla). Pokud chcete udělat psovi, při návratu ze střídavé péče, radost, kupte hračku, co nepíská a umí se sama házet, nebo jezdí sama po podlaze. Jinak skončíte jako já s hadrem na hlavě a 'vyštěkanou' hlavou. A to nejzásadnější a nejaktuálnější poznání je, kolik rumu mám dát do svojí termosky s čajem.... Tak rozhodně minimálně o polovinu méně, než jsem tam právě nalila. S tímto se s vámi pro dnešek raději loučím... Už mám v sobě půl termosky... Sakra, ten ru...

  Mé milé dámy,  zítra mi začíná 11ti denní dovolená. Huraaaa. No, v posledních dnech je znát, že už je opravdu na čase. Krásně mi před dovolenou vyšla návštěva kadeřnictví. Velmi jsem se na to těšila. Ranní Alpinning mě poněkud odrovnal, sotva se vleču.  Je jasné, že dnešek pro práci stvořen nebyl. Sedím u PC a čumím. Určitě to znáte. Poslední den před dovolenou se má trávit už jen plány na dovolenou.  Konečně je čas vyrazit k holiči. Vezmu to přes Igy, že vyberu a koupím si kafe. První část dopadla docela dobře, k bankomatu jsem trefila, peníze vybrala a zvládla je dát i do kabelky.  Pak přišel první zádrhel....co jsem to vlastně chtěla??? No nic lehká couračka po Igy mi připomene kafe. Paní v Costa Coffe potřebuje dovolenou víc než já. Je tam sama a vypadá dost bezradně. Přijme tři objednávky za sebou a místo aby šla dělat kafe, tak jen stojí a kouká. Netrpělivá paní přede mnou ji popožene. Leč baristka začne odzadu a tak kafe dostávám první já. Vyrážím tedy ...

 Milé čtenářky... Řada z Vás jistě ví, že jsem se, takto krásně z jara, přesunula na chalupu. Bohužel DPH nikdo v době koronavirové nezrušil, tudíž, sice v krásném prostředí, ale stále v plném nasazení, dělá šílená účetní od rána do noci... Jak postupně klienti nosí doklady, musí šílená účetní navážet nové a nové šanony.... Až takto těsně před koncem termínu pro DPH, zjistí šílená účetní, že přes sanony se již nehne.... Nemyslete si, že jí to prostě došlo... První zakopnutí - modřina na stehně od stolu, druhé zakopnutí o šanony - rýha na boku o skříňku... Poslední kapkou je zakopnutí, zašlápnutí psa a rozplácnutí se na schodech.... Kupodivu, ani po dvou letech, nedisponuje chata šílené účetní regálem na šanony.... Avšak.... Šílená účetní není žádný začátečník.... Stačí kartonová krabice (od komposteru) a nůžky.... PS: takto "spíchuntý" regál na šanony měla účetní až do roku 2024

 Milé čtenářky,  za ty roky, co mě znáte, jistě víte, jak kritický je pro mě každý březen. Tento je o něco horší.  Mnoho a mnoho hodin práce, poněkud složitější komunikace s klienty, kvůli karanténě, celkové zhoršení nálady (obzvlášť pro účetní). Za posledních několik týdnů jsem došla k několika poznáním, se kterými se chci s Vámi touto formou podělit: 1) Koronavirus se nepřenáší pouze z člověka na člověka, ale dokáže zahltit i veškerý internet, a to včetně účetních serverů. Ohledně daní nelze nic najít, krom toho, že jsou odložené.... Zdá se, že jsem v celé ČR zůstala jediná, kdo dělá daně v březnu.... 3x otázka od někoho zoufalého, byla zodpovězena takto..... Neblbni, daně jsou odložené...... Čímž zřejmě nastal KONEC ÚČETNICTVÍ V ČECHÁCH. 2) Koronavirus pije rum.... No jinak si to neumím vysvětlit. Zmožená šílená účetní si 2x za sebou otevře láhev rumu, naleje si 2 sklenky a ráno najde v kuchyni prázdnou láhev.... Sakra to nemůže pít třeba slivovici, které mám plný bar?...

  Můj "roztomilý" pejsek se rozhodl, že 3:20 je ideální čas, začít podávat stravu.  Tudíž mě velmi agresivním způsobem (olizování, podhrabávání, okusování) vyhnala z postele. Tak jí dám jídlo, vezmu jí ven čůrat, dám jí další jídlo, neboť štěká u misky a zkusím si jít lehnout.  Není možné, běhá ke gauči (tam ležím, nechci budit i manžela) a zase k misce, dokud ještě nepřidám jídlo.  V 3:50 je jasné, že už nebudu spát. Konec, ende, schluss. OK, začnu se tedy vypravovat do práce, mezitím psa ještě jednou nakrmím (už začíná okusovat keramický talířek) a ve 4:45, když mi začne zvonit budík, už si obouvám boty. "No aspoň budu v práci brzo a budu mít na to klid".  Když přijdu k autu, je jasné, že ani toto snadné nebude. Na předním skle je cca 3 cm vrstva totálně zmrzlého sněhu, nejde s tím hnout. To bych odmrazovala tak hodinu. Vyrazím tedy na autobus. No co myslíte, když se blížím na konec ulice, autobus odjíždí ze zastávky.  Pohoda, teploměr ukazoval pouhých -9...

  Je krásné, že i v tomto věku zažívám poprvé věci, které jsou pro většinu ostatních lidí nudnou rutinou. Jako, když jdete poprvé do myčky (tedy poprvé jako řidič).  Nastartuju před myčkou... Ooooooooo.... Co když nabourám co těch mycích sloupců..... Dovnitř vjíždím tak pomalu, že tachometr by ukazoval, že vlastně couvám, kdyby to uměl. Stres, že mám moc velké auto a ty sloupy kolem neprojedou.... a to ještě mé auto nevlastní sklopná zrcátka, takže jsem si na 100% jistá, že o ně přijde....  Hned jak se rozjede mycí program, začnu psát závěť, protože už je jasné, že mě to v tom autě sešrotuje a jelikož mám sice tank, ale opravdu malý, tak už mě nevyprostí. Když už jsem plně zalitá vlastním potem, dostanou se mycí kartáče do úrovně postranních okének, ale díky mému stavu, mě vlhký pocit na ruce nepřekvapí, až po několika dlouhých hodinách (jelikož se ve stresu dostávám do jakési dimenze hyper pomalého času), ve chvíli když kartáče umývají zadní část, tak si všimnu, že mokrá...

Vážení čtenáři,  přináším můj první příspěvek, tehdy ještě tedy nebyl zařazen jako kapitola "z deníku šílené účetní", ale byla to taková první vlaštovka. S mým, dnes již bývalým, manželem jsme vyrazili na dovolenou do Švédska. Měli jsme koupené letenky a ve Švédsku rezervované auto v půjčovně. Zbytek byl otevřený, s tím, že máme stan a spacáky a budeme střídat v kempech, či mimo někoho u jezera.... Nu a takto naše dovolená začala: Na dovolenou - jedině s CSA. Musím se s Vámi podělit o první zážitky z dovolené: Dorazili jsme na letiště s krásným předstihem. Odlet 11:40 a my v 9:38 stojíme u odbavovací přepážky. Pohoda, na vše spoustu času. K CSA nám sdělil, že prodal více letenek, než mají sedadel a tak nám prémiově nabízí možnost, letět místo napřímo, s přestupkem ve Finsku, přílet o 3 hodiny déle, ale jako odškodné 400 EUR. Pro někoho jako já, s panickou hrůzou z letadel, ne úplně super představa, ale dobře, dám to. Postup je takový, počkáme do 11:00 a pak buď přímý le...