3 - 28.5.2017 - účetní s čerstvým řidičákem

 

Je krásné, že i v tomto věku zažívám poprvé věci, které jsou pro většinu ostatních lidí nudnou rutinou. Jako, když jdete poprvé do myčky (tedy poprvé jako řidič). 

Nastartuju před myčkou... Ooooooooo.... Co když nabourám co těch mycích sloupců..... Dovnitř vjíždím tak pomalu, že tachometr by ukazoval, že vlastně couvám, kdyby to uměl. Stres, že mám moc velké auto a ty sloupy kolem neprojedou.... a to ještě mé auto nevlastní sklopná zrcátka, takže jsem si na 100% jistá, že o ně přijde.... 

Hned jak se rozjede mycí program, začnu psát závěť, protože už je jasné, že mě to v tom autě sešrotuje a jelikož mám sice tank, ale opravdu malý, tak už mě nevyprostí.

Když už jsem plně zalitá vlastním potem, dostanou se mycí kartáče do úrovně postranních okének, ale díky mému stavu, mě vlhký pocit na ruce nepřekvapí, až po několika dlouhých hodinách (jelikož se ve stresu dostávám do jakési dimenze hyper pomalého času), ve chvíli když kartáče umývají zadní část, tak si všimnu, že mokrá nejsem jen já, ale i dveře zevnitř.

Zde přichází chvíle, kdy si řeknete.... no jo... je to "drnda", nezavřela pořádně okna, ba chyba... jaksi mi chybí v okně půlka těsnících gumiček. No nic, aspoň mám auto našamponované ze všech stran. 

Vůbec již nebudu zabíhat do detailů co se dělo, když začalo sušení, ve zkratce vám musím oznámit, že jsem se stala věřící a na Googlu je velmi málo kontaktů na online zpovědi. 

Když po mnoha a mnoha hodinách utrpení zhasla STOP a otevřeli se dveře té mučící boudy, mé hodiny ukazovaly, že uběhlo sotva pět minut. Nevěřím jim. Sprostě lžou, je to spiknutí, to vím jistě. 

Musím, ale uznat, že pohled na mé umyté auto mi vykouzlil široký úsměv na rtech. Fakt od ucha k uchu.

Závěrem bych vám, mé milé čtenářky (tedy pokud jste tento horor dočetly až dokonce a v půlce jste jej strachy nesmazaly), chtěla jen říct, že ANO jsem velmi paranoidní a ANO zhoršuje se to. Na druhou stranu jsem došla k životnímu poznání, že za 1. čas je velice relativní a nestálý, 2. vše se nakonec v dobré obrátí, 3. musím se dnes již určitě obarvit, nezbyl mi už žádný tmavý vlas, 4. bylo rozumné některé životní kroky přesunout na pozdější věk (kdyby měla řidička v 18, neměla bych takové zážitky, protože jsem tenkrát nebyla srab). 

A touto bombou se pro teď loučím. Další díl nekonečného seriálu Z deníku šílené účetní očekávejte brzy, dnes totiž jezdím manželovým autem.